Důvodů pro zavádění flexibility v pracovním prostředí je celá řada. Flexibilita je důležitou součástí života nejrůznějších skupin lidí. Může jít o situaci neformální péči o blízkého člověka s „nemocí stáří“, dlouhodobě nemocné dítě nebo děti, lidé mohou sami onemocnět vážnou nemocí a potřebují ze dne na den jiné pracovní uspořádání. Flexibilitu potřebují rodiče malých dětí, aby skloubili své rodičovské role a role pracovní, lidé ve věku 55+, nebo i věkově starší lidé, kteří například celý život pracovali fyzicky a už nedisponují potřebnou fyzickou silou, ale přitom mají jedinečné know-how, které je pro firmy nenahraditelné a chtěli by i jinak pokračovat ve své další profesní kariéře.
Flexibilita je významná pro pracující v již důchodovém věku. Stejně tak pro mladé generace, jak potvrzují mnohé průzkumy (např. Deloitte nebo ManpowerGroup) je flexibilita práce zcela zásadní a základní předpoklad pro výběr zaměstnavatele. Flexibilita v práci se stává významnou komoditou nejen pro zaměstnance a zaměstnankyně, ale i pro firmy a ekonomiku země, kde firmy a instituce působí. Flexibilitu práce mnoho lidí potřebuje a chce, ale jen malé množství lidí jí skutečně v práci má, což je zatím bohužel příklad České republiky.
Česká republika se dlouhodobě potýká s nedostatkem pracovní síly na českém trhu práce, nedostatkem kvalifikovaných zaměstnanců pro specifické profese. Současně musíme reagovat na demografické změny způsobené především stárnutím obyvatelstva, měnící se styl života a požadavky na jeho kvalitu. Zaměstnanci volají po lepším sladění osobního a pracovního života. Na pracovním trhu jsou také dlouhodobě opomíjené skupiny – ženy, matky malých dětí, lidé 50+, absolventi škol, mladé lidé ze znevýhodněných sociálních skupin atd., kteří by díky flexibilitě mohli naplno využít své schopnosti a dovednosti. V dnešním globalizovaném světě už řada firem využívá mezinárodní až virtuální týmy, roste využití informačních a komunikačních technologií, robotizace a automatizace pracovních profesí.
Nízká flexibilita českého pracovního trhu vytváří bariéry jak pro zaměstnance, tak i pro zaměstnavatele. Typicky zejména pro rodiče s malými dětmi – zejména matky – nebo naopak pro lidi ve věku 50+. V období tzv. přehřáté ekonomiky se stále zřetelněji ukazuje, že schopnost zaměstnavatelů fungovat flexibilně, patří ke klíčovým konkurenčním výhodám na trhu práce. Flexibilní formy práce lze zavést k užitku všech v jakékoli organizaci, bez ohledu na sektor, odvětví či velikost či životní fázi zaměstnanců.
Diverzita a inkluze se stávají nezbytným hodnotovým základem pro uplatňování flexibility a flexibilních forem práce. Flexibilita a flexibilní formy práce jsou součástí inkluzivní podmínek pracovního prostředí, které odpovědní a inovativní zaměstnavatelé vytvářejí pro své zaměstnance na základě rozlišování a mapování potřeb nejrůznějších skupin zaměstnanců právě na základě diverzitního přístupu.
Podle aktuálního
průzkumu společnosti Deloitte (2018 Deloitte Millennial Survey)[1] jsou
diverzita a flexibilita klíčem k loajalitě mladých zaměstnanců, takzvaných
mileniálů[2], na
které uvedený průzkum primárně zaměřen. Dobrá mzda a pozitivní firemní kultura
s největší pravděpodobností přitáhnou mileniály i generaci Z, ale klíčovými
prvky k udržení jejich spokojenosti jsou diverzita, inkluze a flexibilita.
Následující
příklady dobré praxe v mezinárodním i domácím kontextu se týkají jak
flexibilních podmínek na trhu práce, tak flexibilních forem práce v rámci
firemního prostředí a zahrnují pestrou škálu nejrůznějších skupin lidí na trhu
práce.
[1] Zdroj: 2018 Deloitte Millennial Survey Millennials disappointed in business, unprepared for Industry 4.0,
Jedná se o volný překlad, části úvodního shrnutí, (executive summary) v rámci nového celosvětového průzkumu společnosti Deloitte, který se zaměřil na mileniály a jejich postoje a obavy z toho, jak zaměstnavatelé (ne)jsou připraveni na průmysl 4.0, (pozn. autorů).
[2] Zdroj: https://it-slovnik.cz/pojem/milenial/?utm_source=cp&utm_medium=link&utm_campaign=cp
Mileniálové nebo také generace Y = je označení generace lidí, kteří dosáhli dospělosti na přelomu 21. století. Anglicky “millenials”. Přesný rok začátku generace Mileniálů definuje každý jinak, někdo tvrdí, že generace mileniálů začíná od roku 1978, jiní se přiklání k pozdějším ročníkům. Pokud se vezmou v potaz odhady všech odborníků, dostaneme rozmezí, že jsou za generaci mileniálů považováni lidé narození mezi roky 1978-1999. To ovšem není důležité, důležitý je význam. Generace mileniálů vyrostla v obklopení moderních technologií a mohla sledovat jejich rozvoj. Tato generace je mnohem tolerantnější k rozdílům, nebojí se následovat svoje sny a mívá mnohem větší ambice než předchozí generace. Typický je pro ně větší optimismus a komunikace s lidmi z ostatních koutů světa přes sociální sítě. Mileniálové jsou poslední lidé, kteří se narodili ve 20. století.