NE-PRUŽ-NÍ

Deset nevážných úvah nad flexibilitou práce s vysvětlujícími informacemi.

Všechny následující příběhy jsou smyšlené, vycházejí z kombinací desítek rozhovorů o flexibilitě v různých typech organizací.

Jakákoliv podobnost se skutečnými subjekty či událostmi je čistě náhodná.

Vysoké rozlišení (38 MB):

Flexibilita práce – komiks

Nízké rozlišení (8 MB):

Flexibilita práce – komiks low res

Forem a nástrojů flexibility je celá řada, existují v řadě obměn a kombinací. Lze je popisovat či strukturovat na mnoho způsobů. To je samozřejmě důležité, aby je bylo možné je optimálně využívat v pracovním procesu.

Ovšem klíčovým principem využívání flexibility práce je vzájemná důvěra mezi jednotlivými aktéry – zaměstnanci mezi sebou, zaměstnanci a jejich nadřízenými, a z toho vyplývající akcent na výsledky práce, nikoliv odpracovaný čas.

Bez těchto základních atributů se ztrácí smysl flexibility práce a efektivita jejího zavádění je nízká.

Z hlediska Zákoníku práce  je zaměstnavatel povinnen zajistit BOZP také při práci z domova, ale současně není oprávněn jeho obydlí v tomto směru kontrolovat. Jako vhodné se jeví prohlášení zaměstnance, že jeho domácí pracoviště je v souladu s BOZP. Pokud dojde k pracovnímu úrazu, podle současné judikatury je důkazní břemeno v případě práce z domova přesunuto na zaměstnance. 

Flexibilita práce a pracoviště je i o zdánlivě nesouvisejících věcech. Třeba i o parkovacím systému. Pružná pracovní doba, posuny začátku a konce pracovní doby a možnost pracovat odkudkoliv znamenají, že parkovací plochy jsou vytěžovány nerovnoměrně, nepravidelně a nepředvídatelně. Zatímco o menších organizací toto obvykle není problém, v případě středních a velkých firem už nepromyšlená organizace parkování znamená překážku v zavádění flexibility práce. Ne vždy je možné a vhodné rozšiřovat parkovací plochy. Monitorování vjezdů a výjezdů, možnosti rezervací krátkodobého parkování, sdílená parkovací místa mezi několika zaměstnanci, sledování aktuálního stavu obsazenosti parkoviště online, eventuálně podpora dopravy veřejnou dopravou či spolujízda představují některá z podpůrných řešení.

Desk-sharing je jednou z forem flexibility, která umožňuje řešit nerovnoměrné vytížení kancelářského prostoru. Sdílení stolů přináší ovšem také různá úskalí, např. větší či menší popularitu určitých míst, otázku organizace pracovního prostoru pro týmy, schopnost udržovat dlouhodobou koncentraci a efektivitu práce. Proto je desk-sharing mnohem více o variabilitě prostoru pro různé typy pracovních činností.

Vzdálený přístup do vnitroorganizačních systémů je jedním z nejvýraznějších požadavků v rámci flexibility práce a pracoviště.

Současně se ovšem jedná o oblast s mnoha paralelními dynamickými požadavky na dostupnost a zároveň bezpečnost systémů.

Praxe ukazuje, že z hlediska produktivity práce nejsou optimální pouze částečně externě přístupné systémy.

V takových případech pak zůstává na zvážení, jaké typy činností lze skutečně efektivně provádět mimo interní pracoviště.

Český zákoník práce dobře legislativně upravuje možnosti využívání zkrácených úvazků. Není to však příliš preferovaná možnost, a je především využívána ženami pečujícími o osobu se zdravotním postižením, případně ze zdravotních důvodů. I když  zaměstnanec pracující na zkrácený úvazek často fakticky udělá více práce, než by odpovídalo prostému podílu úvazku, je potřeba stále mít na mysli, že jednou z hlavních motivací na straně zaměstnance je vyvážení pracovního a soukromého života.

Technologie telekonferenčních hovorů je v současné době velmi dobře zvládnutá, komunikační zpoždění jsou minimalizována. Tato forma komunikace však předpokládá uživatele, který si dokáže nastavit svůj počítač či tablet a uvědomuje si určitá specifika telekonferenčních hovorů. Právě nezkušenost je nejobvyklejším zdrojem komplikací. Díky různým rozšířeným možnostem prezentování na obrazovce je role moderátora nezastupitelná.

Při vytváření sdílených pracovišť a sdílených stolů je dobré uvažovat o rozsahu potenciálních rušících vlivů při potřebě soustředěné práce.

Výzkumy ukazují, že každé vyrušení z koncentrace znamená přibližně 23 minut ke znovunastartování maximálního soustředění na původní úkol.

Lidský mozek zároveň není schopen skutečného multitaskingu – úkoly nedokáže zpracovávat paralelně, ale pouze mezi nimi dokáže cyklicky rychle přeskakovat.

To vše jsou faktory vstupující do tvorby „pravidel“ sdílených pracovišť i struktury celkového pracoviště v organizaci.

Digitalizace, miniaturizace, portabilita. Vzdálená plocha. VPN. Mobilní data. Cloudové úložiště. Webové aplikace. Tokeny.

To vše umožňuje pracovat odkudkoliv. To vše ale také přináší vyšší pravděpodobnost různých událostí. Bezpečnostní rizika, ale také obyčejné nešťastné náhody, které se ovšem mnohem častěji mohou týkat samotných dat organizace.

Skutečnou událostí inspirovaný příběh se může zdát nepravděpodobný do momentu, než potřebujete sami něco s kolegou rychle vyřešit na chodbě a kopírka je příjemně plochým místem.

V ideálně zvládnutém systému práce odkudkoliv pak nastává škoda pouze na hardwaru, nikoliv v souvislosti s poškozením či ztrátou dat.

… a na závěr, i když se to zdá úplně jasné, a v takové fázi nejspíš vůbec nejsme….
ale nikdy neškodí si připomenout, že na tématu je potřeba intenzivně pracovat, a že flexibilita práce je nástroj, nikoliv cíl.