Odpovědi v dialogu o flexibilitě jsou s ohledem na skutečnost, že se jedná o školu, zpracovány zástupcem školy, ředitelem Janem Jiterským, následovně:
1. Interní flexibilita a mobilita
V rámci pracovních úvazků se snažíme v maximální možné míře využívat odbornost pedagogů, kteří učí v naší škole. Na 1. stupni si tak pedagogové vzájemně předávají výuku výchov (hudební, tělesná, výtvarná…), matematiky a přírodovědy.
Naše představy o interní mobilitě jsou mnohem odvážnější. Rádi bychom využili dovednosti/odbornost i napříč jednotlivými stupni – nadané výtvarníky z 1. stupně bychom rádi posílali na 2. stupeň a některá témata například z dějin, bychom chtěli realizovat pedagogy z 2. stupně na stupni prvním. Není to tak jednoduché a vždy jsme tak trochu v rozporu se zákonem o pedagogických pracovnících.
Tuto „překážku“ však zvládáme a děje se tak třeba díky školním projektům, které realizujeme jako jeden pedagogický tým. V minulých letech, kdy zákon o pedagogických pracovnících nebyl ještě tak striktní jsme např. výuku anglického jazyka a IT technologií realizovali na prvním stupni pedagogy z 2. stupně.
Dalším konkrétním „počinem“ v podpoře přípravy našich žáků na proměnlivé prostředí, společnost, pracovní podmínky je systém třídnictví na 1. stupni.
Standardní systém, který se tradičně v našich zeměpisných šířkách realizuje, jsme před několika lety opustili a s odstupem času shledáváme, že se jedná o systém velmi funkční. Je běžné, že na 1. stupni mají děti jednu paní učitelku „na všechno“ od 1. do 5. ročníku. Při přechodu na 2. stupeň se pak všichni zúčastnění diví, proč tak často dochází ke zhoršení studijních výsledků.
Jedná se o náročnou změnu, kdy po pěti letech relativně bezpečného prostředí a jasně formulovaných a zaběhlých požadavků / přístupů jedné paní učitelky (pana učitele) přichází minimálně 5 nových učitelů, kteří (i když respektují společné školní vize a „postupy“) vyžadují zcela nové individuální způsoby práce, což je samozřejmě v pořádku. V naší škole tedy děti na 1. stupni projdou rukama téměř všech pedagogů prvního stupně. Třídnictví se mění tak, že v 1. a ve 2. ročníku mají stejného pedagoga, od třetího ročníku se každým rokem třídní mění. Má to mnoho nesporných výhod. Každý pedagog má pro žáka nepostradatelný přínos, něčím je pro něj výjimečný. Byla by škoda, kdyby o některého během studia „přišli“. Zároveň se může stát, že si s nějakým pedagogem některý žák „nepadne do oka“. Tento „neblahý“ stav bude trvat jen rok…
Pedagogické rady jsou tak fundovaným poradním orgánem, protože všichni pedagogové osobně znají každého žáka a je možné se vždy dopátrat individualitám každého z nich poměrně přesně a z mnoha úhlů pohledu. Už na prvním stupni se na některé předměty (TV, HV, VV, PČ, AJ) ve třídách střídají různí pedagogové (jak je popsáno výše). Přechod na 2. stupeň je tak pro každého žáka zcela přirozeným krokem, který je spojen jen se změnou (v našem případě) budovy, kde 2. stupeň sídlí.
2. Externí mobilita
Naše škole udržuje partnerství s několika školami v celé Evropě (Holandsko, Belgie, Itálie, Portugalsko, Polsko, Turecko, Velká Británie, Řecko, Španělsko). S některými zeměmi udržujeme přímo přátelský vztah. Ten nám umožňuje realizovat externí mobilitu v podobě týdenních pobytových výjezdů dětí a pedagogů (samozřejmě i k nám). V dané zemi žijí studenti v rodinách, chodí do tamní školy, učitelé v dané škole učí, studují vzdělávací systémy, nasávají atmosféru, hledají inspiraci pro svou práci. Mimořádné je to, že se tak děje bez peněz EU – tedy z vlastních zdrojů. Děti si hradí cestu. Pobyt a strava v místě jde na vrub hostící školy (hostitelských rodin).
3. Co bychom uvítali Flexibilitu místa zvládáme celkem dobře (často realizujeme vzdělávací obsah na místech, která jsou k danému tématu vhodná) – pomocí jednodenních i vícedenních výjezdů/pobytů. Moc by nám pomohlo, kdybychom mohli ještě lépe pracovat s flexibilitou času: např. víkendový seminář na téma ekologie by mohl být započítán do týdenního učebního plánu a znamenat, že vyšší ročníky budou zahajovat následující školní týden třeba až ve středu. Aby večerní návštěva divadelního představení nebo koncertu nebyla brána jako mimoškolní aktivita, ale jako součást vzdělávání. Jsme optimisté, jednou budou i tvůrci státních vzdělávacích koncepcí flexibilní.